Pro častý zájem zákazníků obchodu Galadriel zde nabízím praktické informace, jak používat vykuřovadla (kuřidla), jak vykuřovat a další prvotní informace z této oblasti.
Obsahem tohoto článku je:
- Co je vykuřování
- Základní rozdělení vykuřovadel
- Vykuřovací pomůcky
- Techniky vykuřování
Tento článek je autorsky jako dílo chráněn a průběžně rozšiřován a aktualizován, jeho autor je Bohumil Bartuněk, který v Čáslavi provozuje kamenný obchod, velkoobchod a e-shop s vykuřovadly. Kopírování tohoto článku, ať již vcelku či jen některých pasáží je podmíněno souhlasem tohoto autora, který si můžete vyžádat přes e-mail info@galadriel.cz a vždy jen s odkazem na toto umístění textu, kde budou v budoucnu zveřejňovány jeho aktualizace (např. 12/2023).
Co je vykuřování
Vykuřování obecně je prastarou technikou, jak si lze užít přírodní vůně (moderně ji lze nazývat i specifickou aromaterapií). Zřejmě všichni známe používání aromaolejů a vonné tyčinky, které jsou asi nejsnadnějším prostředkem k relaxačnímu, terapeutickému či rituálnímu využití přírodních vonných látek. Vykuřování je však několikanásobně intenzivnější aplikací a využívá (až na výjimky) prvotních přírodních materiálů, neboť s rozmachem komerce jsou vonné tyčinky čím dál častěji složeny z nepřírodních či přímo chemických látek a mnohdy pak vyloženě nepříjemně čpí a páchnou a odradí zájemce od dalšího experimentování s přírodními vonnými látkami.
Ze spirituálního, rituálního či duchovního hlediska jde při vykuřování o práci s esenciálními energiemi stromů, bylin (a dalších zdrojů), které jsou pomocí elementu ohně (tepla) aktivovány v prostoru rituálu a které napomáhají k energetické (ať již vědomé, či nevědomé) očistě a k práci s úrovněmi vědomí (meditace, kontemplace aj.). Analogicky pryskyřice v surovém stavu či jako nedílná součást vonných dřevin jsou v podstatě krví – transportní (a posvátnou) koncentrovanou životní tekutinou rostlinné říše.
Z fyzikálně-chemického hlediska je vykuřování samozřejmě jen transport potřebných látek pomocí tepla z pevného na plynné skupenství, kdy jsou poté pomocí inhalace absorbovány živými tvory (vykuřování není jen pro lidskou část fauny). Z části dochází při vykuřování vlivem teplot k chemickým reakcím spalovaných látek, což je dle druhu někdy nežádoucí, někdy však i pro správný efekt potřebné.
Jde defakto i jinou formu svépomocného vstřebávání přírodních látek, než je nyní běžně známé konzumování vodných výluhů bylin – tzv. čajů.
Druhy vykuřovadel
Jako kuřidla se v největší míře používají pryskyřice, poté listy (a stonky či kořeny) či dřeva, ve kterém je pryskyřice rozprostřena. Jako vykuřovadel se však používá i plodů / semen i jiných částí rostlin. Existují však i vykuřovadla živočišného původu … a samostatnou skupinou kuřidel jsou různé směsi, založené na lokálních či etnických zvyklostech dle místa původu.
- Pryskyřice – Kadidlo, Kopál, Dračí krev, Damara, Styrax, Myrha …
- Dřeva – Santalové dřevo, Palo Santo, Orlářka …
- Listy – Bílá šalvěj, Citronová tráva
- Jiné části rostlin – kořeny, plody / semena, kůra, jehličí …
- Živočišná vykuřovadla – Ambra, med …
- Vykuřovací směsi – kombinace výše uvedených
Různá kuřidla pro své různé složení vyžadují také rozdílné teploty nebo podmínky pálení, klasické sice je pokládání pryskyřic přímo na uhlík, ale například kořeny, listy či plody (semena) vyžadují teploty nižší, neboť při vyšších teplotách by rychle zoxidovaly i vonné/účinné a žádoucí látky.
Obecně lze říci, že čím více sušiny – tím nižší teplota je vhodná pro správné použití – například:
- Bílá šalvěj, byliny a další listové produkty, jehličí apod.) se nejlépe pálí na kovovém sítku nad proudem horkého vzduchu z čajové či jiné svíčky (na uhlíku lze využít plátku slídy – viz níže).
- Svazky bylin (Bílé šalvěje, citronové trávy apod.) a Palo Santo v podobě štěpinek se zapaluje od plamene, poté se mávnutím plamen hořícího materiálu zhasne a nechá na podložce (např. speciálnější kadidelnici – viz třeba Abalone mušli s podstavcem či jen obyčejné misce) několik minut dodoutnat
- Směsi bylin či jejich částí (plodů, dřev, kořenů a pryskyřic) – tyto vyžadují již opatrnější přístup, aby se jemnější části nepřepálily a přitom odpařily ty vonné složky směsí ( pálí se proto na oddělující vrstvě – např. plátku slídy nebo přeloženém kousku alobalu)
- Měkké pryskyřice a pryskyřice, máčené v esenciálních olejích – tyto se nejlépe „pálí“ na kadidelnicích s kovovými nádobkami, umístěnými nad čajovou svíčkou (některé i v přizpůsobitelné výšce)
- Tvrdé pryskyřice – ty již jsou většinou páleny přímo na žhnoucích uhlících, jemnější vůně však dosáhneme ztlumením teploty uhlíku a pálením například na plátku slídy či v nouzi alespoň přeloženém alobalu
Kadidla?
Někdy se názvem kadidla označují různé i jiné pryskyřice (či materiály), které s pravým kadidlem mají společnou pouze techniku používání. Jde tak o marketingový popisek některých prodejců, zjednodušeně až primitivně bagatelizující rozsáhlou skupinu materiálů, ve kterých může, ale ani nemusí být kadidlo obsaženo.
Nemálo vykuřovacích směsí však pravé kadidlo (viz níže) obsahuje.
Kadidlo
Možná jste již narazili na různé druhy kadidel – ano, „kadidel“ jsou opravdu desítky druhů – jak biologicky, kdy jde o širší spektrum rostlin – stromů či keřů, tak ale zejména přívlastkem, odkud dané kadidlo pochází. A právě tento vliv podnebí a místních geologických podmínek, za kterých ten který druh kadidlovníku vyrůstá, má nejvýraznější vliv na jakost kadidlové pryskyřice.
A co že to tedy kadidlo je?
Jediným „pravým“ kadidlem tak je pryskyřice ze stromu s latinským názvem Boswellia Sacra – Kadidlovníku pravého. To však opravdu zdaleka neznamená, že pryskyřice z některých jiných kadidlovníků by byly méně kvalitní, nezajímavé a nebyly úchvatně vonící.
Základní informace z této oblasti jsou velmi přehledně a kvalitně popsány ve Wikipedii – viz odkaz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kadidlo a jde o nejznámější druhy:
Boswellia sacra (kadidlovník pravý) – rostoucí zejména v Somálsku, Jemenu, Ománu, Saúdské Arábii
Boswellia frereana Birdw. – rostoucí zejména v Somálsku
Boswellia papyrifera Hochst. – rostoucí zejména v Etiopii
Boswellia neglecta S. Moore – rostoucí zejména v Etiopii
Boswellia rivae Engl. – rostoucí zejména v Etiopii
Boswellia serrata Roxb. – rostoucí zejména v Indii
Proto nebojte se vyzkoušet různé druhy kadidel. Jak při samostatném pálení, tak i do směsí lze dosáhnout velmi širokého (až nečekaně) spektra nepochybně lahodných vůní. Za špičková bývají označována kadidla s určitým tónem vůně (obdobně jako u vinařů vína s přívlastkem), označená například názvy jako například Hougari, Royal, Gold a podobně. U prodejců se širším sortimentem vykuřovadel (zejm. Rymer) se dá orientovat i podle ceny, tento užší sortiment ještě není obchodnicky zdegenerovaný a tak povětšinou platí, čím dražší, tím kvalitnější.
.. a co česká tradice ?
I u nás v Čechách máme dodnes používanou svou tradiční vykuřovací směs – ač to někomu přijde nečekané … jde o směs zejména lipového dřevěného uhlí a kadidla, tvarovaného do malých jehlánků – ano, jde o české Františky.
Bohužel tento skvělý produkt byl zprofanován pod tímto názvem v drogeriích prodávanou chemickou hmotou, která s původním složením nemá zcela nic společného.
Obdobně i vánoční purpura ve své původně originální a čistě přírodní formě je naprosto úžasně vonící směsí – jde o směs sušených květů různých bylin.
Co je k vykuřování potřeba
Krom samotného vykuřovadla jsou to kadidelnice, neboli nádoby na pálení kadidla, které je nejčastějším vykuřovadlem. K dispozici jsou řady kovových, keramických i dalších nádob různých tvarů i rozměrů.
Kadidelnice a další nádobky/stojánky pro vykuřování
Jako nádobky pro vykuřování se používají různé nádobky, které zabrání popálení, tak i znečištění okolí popelem z uhlíku či spadlými zbytky kuřidla. Vyrábějí se z různých materiálů – nejčastěji jsou kovové (nerez, mosaz) nebo keramické. Jelikož uhlíky jsou velmi žhavé, nehodí se pro vykuřování materiály jako sklo a glazovaná keramika – pokud tedy nejde o větší nádobky, které stěny mají od uhlíku opravdu dostatečně daleko.
Jedny z nejmodernějších a nejkomfortnějších kadidelnic mají i dřevěnou rukojeť a odklopnou pokličku s otvory pro prostup kouře.
Do většiny kadidelnic se většinou pod žhavý uhlík vkládá vrstva písku či kamenné drti, která zabrání rozžhavení misky a popálení rukou či podkladu, na kterém kadidelnice stojí.
Jsou však i kadidelnice takových typů a tvarů, že žádný podklad pod uhlík nevyžadují – uhlík může být položen na výstupcích či mřížce a dolů propadne až popel ze zcela spáleného uhlíku.
Je samozřejmě vhodné zvolit kadidelnici úměrnou velikosti používaného uhlíku. Kovové kadidelnice samozřejmě lépe vedou teplo a tak je lepší ty menší umístit na teplu odolnou podložku, ty vyšší již s dostatečnou vrstvou písku pod uhlíkem horké vespod nebývají.
Technicky nejdokonalejší a aromaticky nejčistší, avšak již závislé na elektřině, jsou elektrické kadidelnice, kde si můžeme nastavit teplotu žhavení materiálu. Drobnou nevýhodou zde může být tepelná setrvačnost těchto zařízení.
Uhlíky
Jako zdroj tepla se téměř vždy používají tzv. „uhlíky“, což je slisované dřevěné uhlí, může však jít i o jiné materiály. Uhlíky jsou dvojího typu – pro naše účely, kdy nerozdmýcháváme uhlík průběžným vháněním vzduchu jsou však vhodné pouze ty tzv. rychlozápalné. Obsahují totiž zápalnou směs (obdobnou jako je v sirkách) , která sice chvilku po zapálení sirně páchne, ale poté zajistí kvalitní žhnutí celého uhlíku.
V e-shopu/obchodě Galadriel jsou prodávány pouze kvalitní rychlozápalné uhlíky, které jsou vyzkoušené a osvědčené pro toto využití a při svém pálení nevydávají jiné rušivé pachy.
Prodávány jsou uhlíky válcovitého tvaru s prohlubní – průměru 27mm, které žhnout asi 20 minut, průměru 33mm, ty žhnout kolem 30-ti minut, průměru 40mm s žhnutím cca 45 minut a největší – průměru 50mm, které žhnou kolem 60 minut.
Po úplném dohoření / spálení uhlíku zbyde (dle jeho kvality) pouze lehký jemný šedavý popel.
Kleště
Pro manipulaci se žhavým uhlíkem – ať již jeho zapálení či umístění do kadidelnice, nebo odstranění z uhlíku již spálené směsi vykuřovadla jsou vhodné kovové kleště. V nabídce jsou nejdelší měděné (kolem 20cm) nebo kratší nerezové několika typů a tvarů
Další pomůcky
Vykuřovací lžička – slouží pro nabírání přiměřeného množství kuřidla a jeho obezřetné položení na žhavý uhlík.
Mica plátek – jde o průhledný tenký plátek slídy, který se pokládá přímo na uhlík a vykuřovadlo (zejména dřeva či byliny) se pokládají až na tento plátek – vonné látky některých materiálů se lépe či jemněji uvolňují při trochu nižší teplotě (než je přímo na uhlíku) a zabrání se tak mnohdy i přepálení materiálu.
Vějíře či pera – zejména při rituálech se používají k odvanutí kouře požadovaným směrem pernaté vějíře či širší ptačí pera.
Technika vykuřování
Jednoduchý postup
- Připravte si vykuřovací nádobu, rychlozápalný uhlík a zapalovač, kleštičky na uhlík a vykuřovadlo.
- Uchopte do kleštiček uhlík a zapalte jej přiložením k ohni zapalovače. Můžete jej položit do kadidelnice.
- Po jeho „projiskření“, kdy již přestane sirně páchnout, můžete do prohlubně uhlíku vložit vykuřovadlo a již vykuřujete.
Rozšířený postup
- Připravte si vykuřovací nádobu – s vloženým podkladem z písku či kamenné drti, rychlozápalný uhlík, sirky nebo zapalovač, kleštičky na uhlík a pryskyřice, kterými chcete vykuřovat. Pro nabírání kuřidla případně i lžičku.
- Podle velikosti prostoru a délky, kterou chcete vykuřovat zvolte velikost uhlíku. Uchopte do kleštiček uhlík a zapalte jej přiložením k ohni zapalovače, sirky nebo svíčky. Můžete jej buď podržet v kleštičkách, nebo jej již položit do kadidelnice. Po dobu jiskření vydává sirný zápach, proto je lépe nechat jej tu minutu zapalovat mimo vnitřní místnost.
- Po projiskření, kdy uhlík začne sálavě žhnout do prohlubně uhlíku vložte kousky pryskyřice. Podle velikosti uhlíku i hrudky pryskyřice nebo druhu vykuřovadla můžete pryskyřici přidat i opakovaně. Některá vykuřovadla se beze zbytku nespálí, tak před vložením dalšího kousku vykuřovadla pomocí kleštiček vyklopením vysypte či sundejte předchozí nespálené vykuřovadlo.
- Pro zkuřování dřevin či bylin na uhlík položte čtvereček slídy – tzv. plátek mica a až na něj položte vykuřovací materiál.
- Uhlík se po dopálení postupně bude rozpadat až z něj zbyde šedý popel.
Chalupářský postup
Máte-li krb či krbová kamna, stačí vhodným bezpečným nástrojem (na lopatce nebo v grilovacích kleštích) vyjmout z krbu do oranžova žhnoucí kousek dřeva a na něj položit vykuřovadlo. Sice bez rozdmýchávání (tahem komínu) takovýto materiál brzy přestane žhnout, ale na pokouření malých kousků jej lze využít.
Fofr postup
Věřte nebo ne …. i takto minimalisticky se dá rozvonět vykuřovadlo :-D
- Stačí svíčka a tenké plechové kleště na uhlíky s prohlubní na okraji.
- Zapalte svíčku a do prohlubně jednoho z úchopů kleští vložte hrudku pryskyřice a tu nahřejte v plameni svíčky.
Je to ultra-rychlý nebo nouzový postup, když třeba chcete někomu rychle předvést druh vykuřovadla, nebo nemáte uhlíky. Samozřejmě se tak nedá se pálit delší dobu (než se plech kleštiček prohřeje až k držící ruce), ale výhodu to má v tom, že si můžete regulovat intenzitu teploty pálení výškou nad plamenem.
Vykuřování ze sítka nad svíčkou
Specifickým způsobem vykuřování bez použití uhlíku je pálení kuřidel na ocelovém sítku nad svíčkou. Používá se především čajových svíček a specifických aromalamp nebo se u běžně užívaných aromalamp jen vymění nádobka na kapalinu za kovové sítko. Existují i specializované kadidelnice pro tento způsob vykuřování, které jsou výškově variabilní – mají výškově nastavitelnou polohu sítka, kdy můžete uzpůsobit teplotu spalovanému materiálu.
- Výhodu má tento způsob pálení v tom, že odpadá úvodní sirný zápach ze zapalování rychlozápalného uhlíku a je to relativně rychlejší (o přípravu žhnoucího uhlíku).
- Nevýhodou je, že sítko se spálenými (lepivými) zbytky kadidel znečistí a ty pak je nutné ze sítka vyčistit malým kartáčkem, i ten však je běžně k dostání.
Pomalé nahřívání bez kouře
Vůni kadidel si lze uží i bez kouře. Lze tedy vykuřovadla používat i tam, kde jsou požární hlásiče ;-).
Pro toto jemné využití se používá nahřívacích misek/kadidelnic s plechovým (většinou měděným) talířkem nebo miskou. Ty jsou zespodu nahřívány také čajovou svíčkou a na dno těchto nádobek se položí vykuřovadla. Jde o pomalejší, méně intenzivní aromatizování prostor, o to víc však výsledná vůně je jasná a čistší, protože se materiál zahřívá pomalu.
Pálení v elektrické či plynové kadidelnici
Moderním způsobem vykuřování je pálení v elektrických kadidelnicích, které sice mají vyšší pořizovací cenu, ale mají výhodu plynulé regulace teploty.
Dalším, poměrně rychlým způsobem je pálení v kadidelnicích, zahřívaných plynem – jde o jakoby běžný zapalovač, který na sobě má nádobku/prostor pro vložení spalovaného materiálu.
Tyto kadidelnice nejsou v sortimentu prodejny ani e-shopu.
Přeji Vám příjemné chvíle, strávené s vykuřováním.
Bohumil Bartuněk
Čáslav